Aktuální výstava v Presscentru – Miroslav Martinovský

Miroslav Martinovský (1945) se na svou kariéru připravil již na Střední průmyslové škole, kde měl za pedagogy významné osobnosti spojené sfotografií, Rudolfa Skopce nebo Josefa Ehma. Studia ukončil vroce 1963 a hned nastoupil do profese fotoreportéra v deníku Lidová demokracie.

Co do jeho kariéry přinesla práce vdeníku?

Rychlost vytvoření fotografie, termíny, spolupráci spíšícím redaktorem, zmenšení vytvořené tiskové předlohy (obvykle 18×24) na velikost dle možností grafika deníku. To znamenalo zpracovávat obsah obrazu vdobré technické kvalitě. Miroslav Martinovský byl na vše připraven. Byl totiž žákem Jana Schlemmera, mistra fotografické technologie.

Ze všech žánrů novinářské fotografie Martinovského nejvíce zaujala fotografie sportovní. A tak již vroce 1963 získal čestné uznání vsoutěži World Press Photo sfotografií „To se může stát i tomu nejlepšímu“. Ale tím jeho fotografie označené oceněním nekončí. Ceny vsoutěžích 100 nejlepších sportovních fotografií a znovu vítězná 1. cena ve World Press Photu vkategorii sport.

Časopisy jako Sedmička pionýrů, Sport, Signál, Mladý svět a další již zanikly, ale Miroslav Martinovský u fotografie zůstal. Dnes najdeme jeho fotografie včasopise Naše rodina. A co je nám blízké vjeho fotografiích? Není to jen výhra, odvaha, vítězství, ale je to lidskost, síla člověka překonávat překážky i neúspěch.

Autor přiřadil do výstavy malý „apendix“ – fotografie zhotovené dírkovou komorou.

Mnozí si položí otázku: Co to je? Je to fotokamera, fotoaparát, nebo něco nového, co patří do virtuálního světa? Dírková komora je nejstarší fotoaparát na světě a předchůdce těch našich moderních.

Camera obscura neboli temná komora (latinské slovo obscurus znamená temný), jejíž objevení se přisuzuje arabskému vědci Alhazenu al Basovi z10. století, poté františkánskému vědci Rogeru Baconovi ve 13. Století. Podrobně ji popsal genius renesance Leonardo da Vinci ve století 15 a dá se předpokládat, že ji používali malíři, kteří se dosud potýkali sperspektivou, kjejímu správnému zobrazení. Vté nejjednodušší podobě je to světlotěsná krabice, nejlépe uvnitř černá, opatřená na jedné straně dírkou, na druhé světlocitlivým materiálem. Světlo procházející dírkou nakreslí na zadní straně krabice převrácený obraz světa.

Fantazii se meze nekladou, pokud si chcete takovou dírkovou komoru sami vyrobit. Můžete použít krabičky různých velikostí, dokonce i kulaté plechovky, díky nimž získáte širokoúhlé či panoramatické záběry. Můžete použít i profesionální přístroj (Arca, Sinar) smatnicí, kdy objektiv nahradíte destičkou sdírkou. A pak použít třeba filtry a zvláštní techniky (zoomování).

Velmi důležitá je dírka, vlastně „objektiv“. Její velikost je závislá na vzdálenosti od citlivého materiálu a tedy velikosti „přístroje“, a také určuje expozici. Existují tabulky, ze který se dá všechno vyčíst, ale nejlepší je to vyzkoušet. Dírka se dá nahradit i štěrbinou a obraz je opět jiný.

Velmi překvapující je ostrost. Obraz je celý mírně neostrý, ale tato „ostrost“ sahá od několika centimetrů do nekonečna. A tak musíte dát pozor, aby se na fotce neobjevily věci, které nechcete.

Práce snejjednodušším aparátem, zvláště pokud jste si ho sami vyrobili, je trochu složitější než sdnešními přístroji, ale pokud se Vám podaří splnit svou představu, stojí to za to. Je to ten nejjednodušší způsob kresby světlem.

Samostatné výstavy

1976 – Miroslav Martinovský fotografe Komorní galerie Bratislava

1981 – Miroslav Martinovský fotografie Výstavní síň MF, Staroměstské náměstí, Praha

1982 – Miroslav Martinovský Fotografie, Kulturní středisko, Finsko

1984 – Novinářská fotografie, Výstavní síň vNerudovce, Praha

1987 – Miroslav Martinovský Fotografie, Výstavní síň Fotochema, Praha

1990 – Kulatý svět Miroslava Martinovského, Kulturní středisko LUKA, Praha

1991 – Pražské veduty dírkovou komorou, Středočeské muzeum, Galerie H, Roztoky u Prahy

1992 – Pražské veduty dírkovou komorou, Kulturní středisko ČSR, Berlín

1998 – Pražské veduty dírkovou komorou, Galerie M, Vrchlabí

2009 – Pražské veduty trochu jinak, Palác Lucerna, Praha

2015 – Exponovaný čas, Novoměstská radnice Praha

Publikace

2018 – Panzer in Prag, text Martina Winkler

Oceněné fotografie

1962 – Novinářská fotografie, 5. místo, A la pele

1963 – World Press Photo, To se může stát i tomu nejlepšímu

1965 – VIII. Čs. Novinářská fotografie 5. místo, Sním či bdím

1971 – Novinářská fotografie, čestné uznání, Budoucí voják

1972 – Člověk a kůň, 1. cena, Kertakova radost

1972 – 100 nejlepších sportovních fotografií, čestné uznání, Smutek střely vedle

1973 – 100 nejlepších sportovních fotografií, 1. cena, Obránce

1974 – 100 nejlepších sportovních fotografií, 2. cena, Game pro Jiřího Hřebce

1974 – Novinářská fotografie, 3. cena za Aktualitu, Vichřice vPraze

1975 – 100 nejlepších sportovních fotografií, 1. cena, Koně a pěšáci

1975 – 100 nejlepších sportovních fotografií, čestné uznání, Poslední pokus

1975 – Československo těchto dní, 1.cenav kategorii Portrét, Dívka

1975 – World Press Photo, Kategorie sport, 1. cena, Poslední pokus

1977 – 100 nejlepších sportovních fotografií, 2.cena, Létání od radosti

2007 – Czech Press Photo, čestné uznání, Sir Nicholas Winton

Kolektivní výstavy

1962-1983 – Novinářské výstavy Klubu československých fotoreportérů

1963-1985 – World Press Photo, Holandsko

1967 – Čs. fotografie 1957-1967, Moravská galerie, Brno

1967 – Úspěchy čs. Fotografie vzahraničí, Photokina

1972 – Člověk a kůň, Praha

1972-1985 – 100 nejlepších sportovních fotografií, Praha

1973-1975 – Interpressphoto

2007 – Czech Press Photo

2014 – Česká osudová data, putovní výstava

2018 – Sovětská invaze 1968