Zemřel známý liberecký novinář Luboš Příhoda

Ve věku 84 let zemřel 16. října známý liberecký novinář Luboš Příhoda, který byl vletech 1990 až 2014 členem Řídicího výboru Syndikátu novinářů ČR. Luboš Příhoda se chvalně zapsal také coby držitel ceny Local Press Awards v kategorii místní historie a kultura za publicistickou stať Rok 1969 vLiberci. Profesně za sebou zanechal coby novinář výraznou stopu. Přečtěte si celý profesní medailonek zesnulého libereckého novináře.

LUBOŠ PŘÍHODA (nar. 2. 8. 1934 v Náchodě, zemřel 16. 10. 2018 v Liberci), textilák, novinář, publicista, překladatel, básník, editor. Po sametové revoluci působil jako šéfredaktor obdeníku Region v Liberci. V letech 1990 až 2014 byl členem řídicího výboru Syndikátu novinářů ČR a jeho zástupce v středoevropské skupině novinářských organizací, byl předsedou Krajského sdružení novinářů, zakládajícím členem Kruhu autorů Liberecka a po několik let jeho předsedou.

Spoluredigoval (s Janem Šebelkou) řady Kalmanachů, edičně se podílel na česko-německé čítance spisovatelů Liberecka Naše krajina slov – Unsere Wortlandschaft (2011). Roku 2011 získal ve Varšavě hlavní cenu v novinářské soutěži PL-CZ Local Press Awards v kategorii místní historie a kultura za publicistickou stať Rok 1969 v Liberci. Oběti ze srpna 1968 chtěl režim vymazat z paměti, otištěnou v Kalmanachu 2008/2009.

Vlastní tvorbu, ale zejména překlady prózy a poezie z němčiny, publikoval v řadě časopisů, denním tisku a rozhlasu. Knižně vydal básnickou sbírku Promluvy do zdi (2004), Umíněný Ikaros (Pět básní s ozvěnou v bibliofilské úpravě, 2014), dokumentární publikaci A potom přijely tanky… (2010), v r. 2015 publicistickou kroniku událostí z let 1968 a 1969 pod názvem Nejdřív tanky – potom pendreky.

Je autorem a spoluautorem několika rozhlasových her a jevištní adaptace Tří zlatých vlasů děda Vševěda (Mladá scéna, Ústí nad Labem 1986). Překládal prózu, např. J. Bobrowski: Litevské klavíry. Boehlendorff a ti druzí (1971 – kryto J. Votavou); od téhož autora Tanečník Malige (1989); C. F. Mayer: Král a světec (1994); Isa Engelmann: Návrat pod zelenou střechu (2004) a Židé v Liberci (2007), i poezii: H. Preissler: Hlasy mrtvých a živých (1961); R. Kunze: Věnování (1964, s L. Dvorským, M. a L. Kunderou), H. Cibulka: České motivy… (1967). V r. 2014 získal Speciální cenu jako osobnost Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa.