Syndikát novinářů ČR byl jedním z partnerů mezinárodní mise, jejímž cílem bylo zjistit stav, v jakém se nacházejí česká média a žurnalistika.

Zleva: Jorn Mikkelsen (Severské sdružení vydavatelů novin), Jean Philip De Tender (Evropská vysílací unie), Lucie Sýkorová (Evropské středisko pro svobodu médií a novin) a Adam Černý (Syndikát novinářů ČR)

Na misi, která ve dnech 7. a 8. října 2019 sbírala vČeské republice podklady pro posouzení naší mediální scény, kooperovala Evropská federace novinářů, Syndikát novinářů České republiky, Evropská vysílací unie, Severské sdružení vydavatelů novin a Evropské středisko pro svobodu tisku a médií. Představitelé těchto pěti organizací se vČesku setkali sřadou významných odborníků a zástupců mediální scény, aby od nich získali přímé informace, které se spolu sdalšími podklady a analýzami staly základem pro vypracování zprávy a také doporučení ztéto mise.

Zvláštní pozornost si zasluhuje bod 2, který se týká médií veřejné služby. Zaznívá vněm varování před instrumentalizací projednávání výročních zpráv, jenž by mohlo ohrozit nezávislost médií veřejné služby.

Závěrečná zpráva

Hlavním důvodem pro vypracování zprávy o stavu médií a svobody tisku vČesku bylo, že v pravidelném hodnocení svobody médií, které vypracovává organizace Reportéři bez hranic, klesla Česká republika během pěti let o 27 míst, a to ze 13. pozice vroce 2013 až na 40. příčku vroce 2019. Předseda vlády ČR Andrej Babiš byl majitelem a nadále je stínovým majitelem 30 % soukromých médií vzemi, existenčně ohrožena jsou místní a regionální média a nadto je pozice médií veřejné služby zpochybňována parlamentem.

Účastníci mise, předseda Evropské federace novinářů Mogens Blicher Bjerregard, ředitel odboru médií Evropské vysílací unie Jean Philip De Tender, vydavatel deníku Jylands-Posten reprezentující Severské sdružení vydavatelů novin Jorn Mikkelsen, předsedkyně dozorčí rady Evropského střediska pro svobodu médií a novin Lucie Sýkorová a předseda Syndikátu novinářů České republiky Adam Černý, se setkali se 14 představiteli médií, vydavatelů, ředitelů, pedagogů, politiků a „founders“ znejrůznějších částí české mediální scény, jak zmédií veřejné služby, tak i ze soukromého sektoru.

Oblasti, které by potřebovaly změnu

Během mise bylo identifikováno 6 oblastí, kde by případné změny a zlepšení přinesly pozitivní dopad na svobodu tisku a nezávislost médií vČR.

1. Zřetelně se ukázalo, že je pro demokracii zcela nepřijatelný úzký kontakt premiéra na jím vlastněná (i vminulosti) média.

2. Druhé zjištění se týká médií veřejné služby, na něž může parlament a vláda vyvíjet tlak vsouvislosti sprojednáváním výročních zpráv rad Českého rozhlasu a České televize a prostřednictvím volby členů těchto rad.

3. Samoregulační orgány jsou příliš roztříštěné, než aby mohly mít skutečný vliv na etické standardy, a proto je namístě zvážit jejich změnu.

4. Místní a regionální média jsou ve velice obtížné situaci. Následkem je stav, kdy velká část občanů nemá přístup knezávislým a nestranným informacím, což negativně dopadá na místní veřejnou debatu a demokracii.

5. Novináři a vydavatelé by měli projevit více odpovědnosti za svou profesi.

6. Ke všem výše zmíněným tématům se váže stav financování, a to jak médií veřejné služby, tak vsoukromém sektoru.

Zjištění a doporučení

1. Premiér propojený smédii

Všichni oslovení zdůraznili výjimečnost skutečnosti, že je předseda vlády Andrej Babiš de facto majitelem 30 % soukromých médií. Hned po svém prvním zvolení do parlamentu mohl těžit výhody ze svých médií, která mu poskytovala podporu v době, kdy byl ministrem financí. Jako premiér převedl svá média do svěřenského fondu, ale podle všech dotázaných tato média nadále referují vjeho prospěch. To je nutno pokládat za vážný konflikt zájmů. Přestože má Česká republika od roku 2017 nový zákon týkající se střetu zájmů přezdívaný „lex Babiš“, podle zjištění nesplnil tento zákon svůj účel a současný premiér má na své společnosti nadále vliv.

Novináři a vydavatelé zjiných médií, kteří referují o premiéru Babišovi kriticky, jsou jím často veřejně uráženi a diskreditováni. Stejnému zastrašování čelí i od prezidenta Miloše Zemana a některých dalších politických představitelů. Projevuje se sklon odmítat kritickým novinářům informace.

Doporučení:

Česká republika by měla znovu zvážit legislativu týkající se možnosti členů vlády a zákonodárců vlastnit média tak, aby se nejen zvýšila transparentnost, ale také uplatnění zákona. Politici ucházející se o vedoucí politické funkce by neměli mít možnost vlastnit média nebo být snimi úzce svázáni.

Všichni politici by měli chránit politickou kulturu odpovídající demokratické společnosti, ke všem novinářům by měli přistupovat stejně a respektovat a hájit pluralitu médií jako hlavní pilíř demokracie.

2. Média veřejné služby

Média veřejné služby jsou všeobecně respektována a občané je vnímají jako důležitá pro získávání svobodných a nestranných informací. Řada oslovených zdůrazňovala, že média veřejné služby ovlivňují mediální scénu, když poskytují občanům informace, které by těžko získali ze soukromých médií. Přesto existuje riziko, že média veřejné služby budou více ovládána parlamentem a vládou, protože ty mohou měnit obsazení rad České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře tím, že neschválí jejich výroční zprávy. To je hrozba, protože už sama existence takového nástroje může vést květší autocenzuře. Takřka všichni zdůraznili riziko plynoucí zfaktu, že vPoslanecké sněmovně leží neschváleno celkem šest výročních zpráv České televize. Tato situace může podlomit redakční svobodu veřejné služby vČeské televizi, pokud by došlo knové volbě všech členů rady. Takové změny mohou nastat vroce 2020, kdy se má podle platného zákona obměnit až třetina členů rady.

Zároveň je třeba zmínit, že řadoví členové rady Českého rozhlasu a České televize jsou podle zákona odměňováni vúrovni 80 % průměrné mzdy plně zaměstnaného pracovníka, což otevírá riziko nežádoucího vlivu.

Doporučení:

Výroční zprávy médií veřejné služby předkládané parlamentu mají být brány jako informace zákonodárcům o aktivitách a hospodaření těchto médií. Nemá se o nich hlasovat, protože tak se lze vyhnout instrumentalizaci těchto zpráv, která ohrožuje média veřejné služby.

Parlamentu je doporučeno, aby změnil způsob volby do rad medií veřejné služby tak, aby byla zajištěna jejich institucionální nezávislost. Jednou zmožných změn by mohla být volba, na které by se podílely obě parlamentní komory.

Vláda by měla udržet dosavadní způsob financování médií veřejné služby, protože financování prostřednictvím koncesionářských poplatků zajišťuje přímou vazbu mezi uživateli a médii a respektuje zásadu dostatečného odstupu. Je důležité neměnit financování tak, že by nebylo napojeno přímo na státní rozpočet, protože tím by se dostalo do konkurence sjinými výdaji státu. Financování médií veřejné služby musí být oddělené.

3. Samoregulace a etika

Samoregulační mechanismy jsou velice fragmentované, svůj vlastní mechanismus mají vydavatelé i novináři. Rady médií veřejné služby jsou považovány za komise, kterým je třeba adresovat stížnosti určené ředitelům nebo vedení příslušných médií. Český rozhlas a Česká televize si ustavily instituci ombudsmana, která je obvyklá vjiných zemích.

Doporučení:

Aktéři na mediální scéně by se měli dohodnout na etických zásadách, které by se vztahovaly na všechny mediální platformy, aby bylo občanům zcela jasné, která média tyto etické standardy podepsala a dodržují je.

Autoři zprávy doporučují ustavit samoregulační orgán, jenž by se zabýval stížnostmi týkajícími se všech médií, která by podepsala společné etické standardy. Následovat by měla kampaň ve všech takových médiích na podporu uznání nezávislé mediální rady, vníž by byli zastoupeni novináři, vydavatelé i veřejnost.

Všichni aktéři na mediální scéně by měli posilovat mediální vzdělanost, podporovat ji a rozvíjet.

4. Místní a regionální média

Je zcela zřejmé, že místní média jsou vobtížné situaci. Svobodná, nezávislá a nestranná média takřka neexistují, naopak slouží jako nástroje marketingu podnikatelů nebo oligarchů či volebních kampaní politiků. Novináři a vydavatelé informovali, že u politických témat jsou omezeni vtom, o čem mohou psát a mluvit, což je podporováno rostoucí závislostí médií na příjmech od inzerentů. Některé lokální webové zpravodajské stránky se redukovaly na média tiskových zpráv.

Inzerenti blokují informace, jež by měly negativní dopad na jejich trh, stejně jako politici zmístních úřadů, když se týkají jejich postavení. Nedostatek skutečně nezávislých médií nutí novináře zůstávat vtakovýchto „marketingových médiích“, protože nemají jinou volbu. Dokonce se někteří novináři nechtěli súčastníky mise setkat ze strachu, že by to jejich vydavatelé mohli pokládat za projev neloajality a mohli by proto přijít o práci. Vtomto kontextu lze považovat za pozitivní, že média veřejné služby udržují a rozvíjejí síť regionálních redakcí a studií, která mohou poskytnout občanům odlišnou nabídku.

Doporučení:

Média veřejné služby by měla považovat místní a regionální zpravodajství za prioritu, která má zajistit občanům nezávislé informace.

Regiony na všech úrovních společnosti by měla podporovat místní média a prostřednictvím mediálního vzdělávání zdůrazňovat svobodná a nezávislá média jako obecně prospěšnou věc.

5. Nedostatek kvalitního novinářství

Je zjevné, že novináři a vydavatelé neposkytují vysoce kvalitní novinářství vočekávané míře a nelze přehlížet, že někteří zklíčových partnerů účastníků mise zdůraznili problém nekvalitní žurnalistiky. Důvodem může být jak nedostatek peněz, tak i nedostatek kvalitního profesního vzdělávání. To může vést kzávěru, že se vtéto profesi projevují známky rezignace, možná kvůli dojmu, že občanům na ní nezáleží.

Srostoucím počtem internetových „cinklých médií“ je pro občany stále obtížnější rozeznat, kterým médiím lze důvěřovat a považovat je spolehlivá. Zároveň někteří političtí představitelé často selektují novináře, se nimiž jsou ochotni mluvit, tak aby o sobě vytvářeli lepší obraz. Co se týče zdrojů na investigativní novinářství vČeském rozhlasu a České televizi, je nanejvýš důležité podporovat zvláště novináře, kteří jsou respektováni jako laureáti novinářských cen.

Doporučení:

Novináři a vydavatelé by měli společně posilovat pozornost veřejnosti kvlastní zranitelné situaci a vmédiích přicházet sinovativními nápady.

Měla by se otevřít debata o vzdělávání novinářů, a to i vzdělávání novinářů středního věku.

Média a vedení jejich redakcí by měla podporovat investigativní novinářství a novináře.

Novináři, vedení redakcí a vydavatelé by měli zahájit rozsáhlou oborovou debatu týkající se vážnosti a věrohodnosti vzájmu čestné a poctivé novinařiny.

Novináři, vedení redakcí a vydavatelé by se měli sjednotit, aby jako celek, společnost novinářů a vydavatelů měli větší vliv. Zejména by se měly spojovat síly na společných projektech.

7. Udržitelnost médií

Klíčovými prvky rozvoje médií byly vždy obchodní modely. Zvláště vdigitálním věku roste ve všech zemích snaha nalézt jejich nové formy. Vsoučasnosti ovládají soukromá média vširoké míře oligarchové, a to i vČeské republice. Na takovém trhu je pro malé začínající podniky a projekty obtížné nacházet nové modely, i když se o to někteří pokoušejí.

S cílem vytvořit protiváhu na mediálním trhu ovládaném oligarchy založilo 12 českých podnikatelů Nadační fond nezávislé žurnalistiky, který uděluje granty novým projektům a investigativním novinářům. Tyto granty však nejsou dostatečně velké a sdostatečně dlouhou perspektivou, aby zajistily udržitelnost nových inovativních médií.

Doporučení:

Nové udržitelné obchodní modely potřebují veřejnou i soukromou podporu stím, že každá podpora vjakékoli formě musí vždy plně respektovat zásadu dostatečného odstupu.

Podnikatelé a nadace by měli investovat do svobodných médií tak, jak to udělal a nadále dělá Nadační fond.

Všechna média by měla podporovat investigativní novinářství a novináře i na místní, lokální a regionální úrovni a vnímat to jako investici do budoucnosti.

Evropské komisi se doporučuje rozvíjet grantové programy na evropské úrovni na podporu nezávislých novinářských start-upů zvláště na místní úrovni, protože podobné problémy existují i vdalších členských zemích Evropské unie. Takové programy by mohly podobně jak úspěšný program IJ4EU.

Organizace, které se podílely na uvedené misi, jsou připraveny pomáhat novinářům a vydavatelům vČeské republice při práci na dalších doporučeních, případně na setkáních, debatách a akcích, pokud budou zapotřebí.

Článek Czech Republic: media freedom under pressure a originální znění závěrečné zprávy naleznete zde.