Adam Černý: Je čas hájit média

Povolební výpady politiků míří na samotnou svobodu slova. Samotná média jsou pod obrovským ekonomickým tlakem, a proto jsou zranitelná. Proti případným pomluvám či lžím nezávislých médií se dá hájit u nezávislých soudů. Obojí je nutné si chránit.

Když novinářům spílá kdekdo, měli by se cítit klidní, protože si asi snikým nezadali. Ale situace, kdy se předseda strany Svoboda apřímá demokracie dožaduje zestátnění Českého rozhlasu aČeské televize akdy předseda TOP 09 obviní bez důkazů novináře, že je zkorumpovaný, tady ještě nebyla. Oba dva by se svorně ohradili, kdyby se onich řeklo, že mají něco společného. Ale přece, oba rozčiluje to samé − jak se onich ten či onen novinář vyjádřil.

Oběma je nutno vzkázat, že pokud jim něco vadí, pokud onich ten či onen novinář lhal, ať si podle zákona vyžádají opravu nebo podají žalobu. Asi to ale neudělají. Svýmluvou, že soudy jsou pomalé avýsledek nejistý.

Zanechutí žalovat novináře může být ijejich obava, aby nedopadli jako již dříve Tomio Okamura, kterému soud vysvětlil, že pustí-li se dopolitiky, musí snést inějakou tu urážku či hanlivé komolení jména. Názorný to příklad, proč potřebujeme svobodná média anezávislou justici.

Je tu však jedno jenže. Množící se útoky nanovináře ařeči ozmanipulovaných trestních případech, vnichž figurují politici, dokazují, že svobodná média anezávislá justice tu nemusí být pořád. Stačí mrknout dosousedního Polska, kde si vláda podřídila média veřejné služby. Podobné je to ivMaďarsku, mimo jiné ivtom, že změny mají být takové, aby je pokud možno nešlo změnit. Přece politici nezískali vevolbách moc, aby ji vdalších předali opozici.

Proto je načase se médií zastat. Bez svobody slova, svobody informace získávat ašířit se ocitneme o30 let nazpět.

Nebo není třeba vracet se dominulosti, stačí se podívat doRuska, jehož prezident opravil pokleslý humor svého českého kolegy, že novináře je třeba likvidovat: „Není třeba likvidovat, stačí je omezit.“

Média nepotřebují hájit proto, že by novináři nedělali chyby nebo se nemýlili vúsudku. Dělají amýlí se. Ale kvůli tomu, že média jsou obecně vestále horším stavu kvůli přesunům zisků nainternet, odkud se až 80 procent vydělaných peněz nedostane ktěm, kdo zprávy píší či natáčejí, ale kfirmám jako Google či Facebook, které informace pouze zprostředkovávají. Tak masivní ekonomický tlak média vesvětě výrazně oslabil ačeských se to týká jakbysmet.

Důsledky jsou zjevné ivoblasti, která naprvní pohled sdomácí politikou nesouvisí. Jedině Český rozhlas aČeská televize mají stálé zpravodaje vzahraničí, zesoukromých médií žádné, protože si to nemohou finančně dovolit.

Neplatí to pouze opolitice. Například jeden velký mediální dům už nějaký čas posílá nadůležité sportovní události, jako je třeba nynější tenisový Turnaj mistryň, jednoho zpravodaje, jehož totožné články tiskne vesvých dvou denících. Možná že mediální dům bohatne, ale takto šetří jen chudí.

Mnohá soukromá média zpravodajství věnují jen tolik místa, že vystačí pouze stitulky rozvedenými dodvou tří vět. Tady ekonomika úzce souvisí spolitikou, protože vtakovém prostředí se snadno šíří směs hloupostí, banalit aneověřených či neověřitelných zpráv.

Všechno to jsou důvody, proč se médií anovinářů, naněž se snášejí útoky, zastat. Platí to ovšech aomédiích veřejné služby zvláště. Je tu důvod jako řemen. Český rozhlas aČeskou televizi si platí všichni právě proto, že unich dostanou, co soukromá média nenabídnou, protože nemohou nebo ani nechtějí.

Kdo si myslí, že okamurovský bzukot ozestátnění Českého rozhlasu aČeské televize ještě není sloní dupot, měl by si přečíst zákony týkající se obou médií veřejné služby aseznam nově zvolených poslanců. Dozvěděl by se, že stačí, aby dolní komora dvakrát, ato ibez vysvětlení, odmítla výroční zprávy rad, které naČRo aČT dohlížejí, aprostá (!) většina vesněmovně tyto rady může odvolat aobsadit podle svého. Nové rady mohou zvolit nové ředitele azavést nové pořádky. Jak to říkal Vladimir Vladimirovič: „Novináře není třeba likvidovat, stačí je omezit.“

Text vyšel na webu HN.