Nestor brněnských novinářů a jeho vídeňské působení (K příspěvku Tichý hlas českých médií ve Vídni)
Článek „Tichý hlas českých médií ve Vídni“ vposledním Mediažurnálu (2/2019) mi připomněl osobnost novináře a spisovatele Jana Janči (1866˗1928), který spojil svůj profesní život súsilím o emancipaci české menšiny žijící ve Vídni a vDolním Rakousku ještě vdobách rakouského mocnářství na přelomu 19. a 20 století.
Rodák ze slováckého Vlčnova po studiích získával první novinářské zkušenosti vnejčtenějším listu na Moravě Našinci. ZOlomouce se vrátil na počátku 90. let do rodného kraje a vUherském Hradišti redigoval Slovácké noviny a posléze vlastní list Slovač.
Radikální novinář chtěl být vcentru všeho dění, a proto se vroce 1895 odstěhoval do Vídně. Vhlavním městě monarchie vydával nejdříve vlastní noviny Slovan a po jejich zániku se stal odpovědným redaktorem Vídeňského deníku, českých novin určených právě pro početnou českou menšinu ve Vídni, což byl předchůdce dnešních Vídeňských svobodných listů vzpomínaných včlánku Martyny Radlowske-Obrusnik.
Za práva menšiny bojoval Janča nejen na stránkách novin, ale i vlastní angažovaností vmenšinových politických spolcích, vnichž spatřoval dosud nevyužitou politickou sílu vboji za státní právo Čechů. Za hlavní cíl vyhlásil zakládání českých škol vjednotlivých vídeňských okresech, a tak se stal jednou zvůdčích osobností školského spolku Komenský, jemuž je vpříspěvku vminulém čísle rovněž věnována pozornost. Radikální postoje, které prezentoval vtisku i jako řečník na schůzích, mu vynesly po konfliktu sministerským předsedou Richardem Bienerthem přezdívku Der tschechische Marat (český Marat).
Za války vkládal Jan Janča naděje do vzniku federace rovnoprávných národů bývalé monarchie. Jejím rozpadem na národní státy byl zklamán, neboť si uvědomoval, že Češi žijící vDolním Rakousku, za jejichž práva dvě desetiletí splným nasazením bojoval, jsou odsouzeni kasimilaci vněmeckém jazykovém prostředí poválečného Rakouska. Během války se vrátil do Čech a po vzniku Československé republiky se znovu angažoval jako novinář. Postupně působil vněkolika moravských listech, naposledy vletech 1925˗1928 jako šéfredaktor brněnského deníku Ruch. Vedle rozsáhlé novinářské tvorby se Janča věnoval také tvorbě beletristické; napsal několik románů a povídky, které publikoval vřadě periodik, vyšly isouborně v knižních vydáních.
Jan Janča byl spoluzakladatelem Vídeňské národní rady československé, činovníkem školského spolku Komenský, členem výboru Moravského kola spisovatelů, jednatelem brněnské odbočky Syndikátu čsl. novinářů a předsedou Klubu žurnalistů vBrně. „Nestor brněnských novinářů“, jak jej pojmenovaly brněnské listy v nekrologu, zemřel 27. ledna 1928. Jančovu památku připomíná pamětní deska na jeho rodném domě ve Vlčnově.
Jiří Jilík
Foto archiv autora